hlavní menu | < předchozí kapitola | další kapitola >

Rozdělení objektivů a jejich charakteristické vlastnosti

(podle ohnisek, resp. podle zorného úhlu)

Základní objektivy
Širokoúhlé objektivy
Objektivy typu "Rybí oko" (Fish Eye)
Dlouhoohniskové objektivy
Teleobjektivy
Objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností

Tabulka ohniskových vzdáleností objektivů - NEDOKONČENÉ !!!

objektivy: rybí oko velmi širokoúhlé normální širokoúhlé základní dlouhoohniskové teleobjektivy
zorný úhel nesouvisí s f
180° a víc
1 84° - 60° 35° - 60°
formát
24x36mm 6 - 16 mm 12 - 21 mm 24 - 35 mm 38 - 60 mm 70 - 135 mm 135 mm >
6x4,5 cm
6x7 cm
6x9 cm
9x12 cm

Rozděleno částečně podle osobního mínění a podle vyskytujících se ohnisek u kinofilmu 24x36mm (neboli 35mm), dále pak přibližně uvedeny větší formáty pro srovnání. Pokud v článku mluvíme o ohniskové vzdálenosti objektivu, myslíme standartně formát kinofilmu.

ZÁKLADNÍ OBJEKTIVY

Proč jim říkáme základní či normální?
Abychom vytvořili přirozený obraz se stejným tvarem předmětů a dojmem členění prostoru jak ho vytváří naše oči, musíme užít stejný zorný úhel, jakým se díváme ve skutečnosti. Lidské oči při pozorování vnímají úhel 45°-50° (přitom oběma očima vnímáme obraz protáhlý ve směru roviny očí). To splňují objektivy, jejichž ohnisková vzdálenost je rovna zhruba průměru obrazového pole, tedy úhlopříčce formátu.

Poznámka 1:
De facto stejného účinku bychom dosáhli patřičným výřezem ve středu obrazu pořízeného širokoúhlejším objektivem, neboť perspektiva se nemění, jak se občas mylně tvrdí, ale mění se jenom její účin závislý na vzdálenosti, ze které objekty snímáme.
Poznámka 2:
Proto bychom i zvětšeniny vodorovně protáhlého tvaru měli pro přirozenost pohledu pozorovat asi ze vzdálenosti jejich úhlopříčky. Při orientaci obrazu na výšku už nemůžeme dosáhnout tak přirozeného vjemu obrazu, stejně tak jako u velmi protáhlých formátů - panoramatických snímků.

U kinofilmu odpovídají tomuto pohledu objektivy f = 43 mm. Takové objektivy se ale vyskytují minimálně. Místo toho se nejvíce používá f = 50 mm, méně už 45 mm, 55 mm nebo 38 mm. Základní objektivy mají nejkompaktnější a jednoduchou konstrukci díky srovnatelné velikosti vstupní a výstupní pupily. V této kategorii se ještě dnes setkáme s extrémně kompaktní konstrukcí čtyřčočkového tessaru umožňující vyrábět objektivy velikosti objektivové krytky. Další plynoucí výhodou je možnost stavět (s použitím Gaussova typu) základní objektivy až s "božskou" světelností (základní clonová čísla 1.0 i méně). V průměru jsou konstrukce těchto normálních ohnisek nejlépe zvládnuté, tudíž v průměru mívají základní objektivy nejkvalitnější kresbu. Tyto objektivy se hodí díky svému přirozenému zobrazování k nejširšímu použití.

 

ŠIROKOÚHLÉ OBJEKTIVY se vyznačují zdůrazňováním perspektivy ve smyslu velkého nárůstu velikosti s přibližujícími se objekty. Tímto zvýrazňují předmětové tvary. Díky velké hloubce ostrosti se s nimi snadno pracuje. Tvoří je baculatější čočky, takže vyžadují dobré korekce některých vad. Jejich typické použití je v krajinářské fotografii a fotografii architektury. Pro praktické užití je můžeme ještě rozdělit na normální širokoúhlé a velmi širokoúhlé.

NORMÁLNÍ ŠIROKOÚHLÉ OBJEKTIVY

Zařadím sem ohniska od 24 mm do 35 mm. Tyto objektivy se vyznačují širším záběrem, ale ještě bez velkého prohlubování perspektivního účinu. Při kvalitní korekci zkreslení se ještě tolik neprojevují bortící se linie. Pokud se dodržuje vhodný úhel pohledu a udžuje se vhodný odstup od bližších předmětů, mohou snímky působit ještě velmi přirozeně. Nejobvyklejší jsou ohniska 35 mm a 28 mm a jejich méně světelné konstrukce bývají často i kvalitativně bezproblémové.

VELMI ŠIROKOÚHLÉ OBJEKTIVY

Zařadím sem objektivy s f = 21 mm a méně. Často používané dvacítky a jednadvacítky se někdy do této kategorie ještě nezařazují, ale já tak činím, protože se mi zdá, že jejich zobrazování a tím pádem i použití, ale i konstrukce, se už dost odlišuje od běžných "širokáčů". Objektivy této kategorie kladou značné nároky na korekci vad, a proto také jsou kvalitní objektivy této kategorie sic nevelké velmi drahé. Jejich kresba je zřídkakdy použitelná už při otevřené cloně. Vinětace se někdy musí korigovat přidaným členem se zatmavováním směrem ke středu. U těchto objektivů je obzvláště důležité jejich chování v protisvětle (zvláště přímé světelné zdroje v zorném poli), neboť při jejich velkém zorném úhlu se nám často dostane do snímku přímé světlo (problematika reflexů). Díky veliké hloubce pole docílíme ostrosti od několika málo desítek centimetrů do nekonečna, zvláště pokud budeme ostřit na hyperfokální vzdálenost. Perspektiva je velmi dramatická a lze jí rafinovaně využívat až k neuvěřitelným záběrům. Objektivy nejkratších ohnisek jsou výsadou malého formátu. Jejich optické konstrukce bývají velmi složité - počet čoček se pohybuje vždy nad číslem deset.

 

OBJEKTIVY TYPU RYBÍ OKO (Fish Eye)

Pracují na úplně jiném principu než běžné objektivy, které používají plošná zobrazení. Tyto zas využívají neplošných zobrazení (ekvidistantní, ortografické...). Proto také nelze srovnávat zorný úhel vzhledem k ohniskové vzdálenosti. Rybí oko f = 16 mm nám vykrojí mnohem větší úhel než objektiv f = 15 mm s plošným zobrazením. Rybí oka zobrazují úhel kolem 180°, ale běžně i 220°. Mohou ale nemusí vypňovat celou obrazovou plochu (filmové políčko). Pokud např. zobrazují úhel 180° ve všech směrech, nevyplní celý formát a vytvoří obraz do kruhu. Hloubka ostrosti je u rybích ok tak velká, že automatické zaostřování zde prakticky postrádá smysl (platí i u nejširších objektivů předchozí kategorie), a proto se do nich často ani nemontuje. U rybích ok nelze zkorigovat zkreslení a jejich využití se omezuje většinou na fantaskní snímky s naprosto překroucenou perspektivou. Tyto objektivy se dlouho používaly prakticky jen u kinofilmu, ale 35mm rybí oko pro Pentax 6x7 otevřelo možnost této kuriózní perspektivy i střednímu formátu (alespoň myslím).

 

DLOUHOOHNISKOVÉ OBJEKTIVY (střední teleobjektivy)

Řadíme sem ohniska zhruba od 60 mm do zhruba 135 mm. Potlačují lehce dojem perspektivy, tzn. předměty se zmenšují se vzdalováním jen pomalu, čímž se vytváří dojem placatosti prostoru. Toto lehké potlačení trojrozměrnosti se typicky využívá v portrétním žánru k proporcionálně příjemnému zobrazení. Portrétní objektivy těchto ohnisek jsou hodně světelné, aby byla možnost dosažení malé hloubky ostrosti, a tím pádem větší volnost při práci s pozadím, které je u portrétů (a podobně orientovaných aplikací) často žádoucí vhodně odselektovat (rozostřit, odrušit), aby se tím naopak dostaly do ohniska děje ostré části obrazu. U portrétních objektivů se často okrajová pásma nekorigují tak úzkostlivě, ba naopak se může záměrně ponechávat "měkčí" kresba, právě pro snazší práci s pozadím. Další oblastí fotografie využívající přednostně těchto ohnisek je makro (viz. kapitola Makro).

 

TELEOBJEKTIVY

Ohniska od 135 mm výš značně potlačují perspektivní dojem. Zajímavých možností lze dosáhnout ve spojení s malým clonovým číslem. Docílíme tím nepatrné hloubky ostrosti (díky kombinaci pravidel o hloubce ostrosti), což může být velice efektní, ale o to větší nároky jsou kladeny na správné zaostření. Kromě toho je obtížné udržet expozici z ruky bez "rozklepání" obrazu, jednak kvůli
značnému přiblížení zobrazených předmětů a jednak kvůli konstrukční hmotnosti a délce. Užití stativu bývá nutností. Pro lepší balanc na stativu bývají dlouhé a těžké teleobjektivy vybaveny stativovou úchytkou. Říká se, že z ruky můžeme jakžtakž udržet zhruba expozici odpovídající 1/f použitého objektivu (f = 300mm - 1/300s, f = 60mm - 1/60s atd.). Další komplikující skutečností je turbulence vzduchu (ohřátím dochází ke změně hustoty vzduchu), která se více projevuje při přiblížení vzdálených předmětů. Dochází tím k lomu paprsků (vzduch se třese) a obraz se rozmazává a pozbývá kontrastu. Tuto nepříjemnost lze omezit použitím barevných filtrů. Největším problémem z optických vad u této skupiny objektivů je barevná vada, korigující se použitím APO elementů.

Poznámka:
Název "teleobjektiv" se používá všeobecně pro dlouhá ohniska, ale teleobjektiv podle původního označení konstrukce znamená použití dvou skupin čoček (zjednodušeně jen spojky a rozptylky) od sebe velmi vzdálených. Výhodou je menší konstrukční délka než je ohnisková vzdálenost, ale zároveň dost vysoké základní clonové číslo. Příkladem pravého teleobjektivu jsou známé Tele-Tessary nebo Telyty.

Zrcadlové objektivy - pro stavbu objektivů těch největších ohniskových vzdáleností (500 mm a více) se používá kombinace skel se zrcadly, což podstatně zkracuje stavební délku, a to o dvojnásobek vzdálenosti mezi hlavním a vratným zrcadlem (viz.obr.). Tyto objektivy díky použití zrcadel nemohou mít clonu. Místo toho se používají pro omezení vstupujícího světla šedé filtry. Objektivy mají tedy pevně nastavené clonové číslo, tudíž neměnnou hloubku ostrosti, která je, bohužel, dost malá. Značně zde hrozí rozklepání, proztože toto clonové číslo nebývá menší než 8. To předurčuje tyto objektivy jen k nejnáročnějšímu použití prakticky jedině se stativem. Jejich výhodou ale je potlačení barevné vady (viz.Vady obj.).díky nahrazení čoček zrcadly. S teleobjektivy velmi dlouhých ohnisek se setkáme výhradně u malého formátu.

 

OBJEKTIVY S PROMĚNNOU OHNISKOVOU VZDÁLENOSTÍ

ZOOMY

Jedná se o objektivy s plynule proměnnou ohniskovou vzdáleností. Dříve se jim říkalo poněkud podivně - gumová čočka. Dnes je to nejrozšířenější typ optické soustavy díky své univerzálnosti a praktičnosti. Existují zoomy skoro všech možných ohnisek (pro kinofilm):


Evidentní posun směrem k zoomům způsobil vývoj výpočetní techniky, která umožnila zlepšit výrobní technologie a provádět náročné výpočty složitých optických soustav, často používajících kolem dvaceti čoček. V poslední době nastal boom zoomů s velkým rozsahem. Samozřejmě, praktičnost těchto objektivů je neoddiskutovatelná, zvláště pro pohotové reportážní účely jsou velkým přínosem. Snad jen ta značně vysoká základní clonová čísla (třeba 6,3 na dlouhém konci) trochu kazí dojem. Ovšem optická kvalita těchto objektivů už pokulhává, při různých ohniskách je různá. Právě zde totiž přibývá fenomén nutnosti použití velkého počtu čoček a pokud mají být cílovou skupinou zákazníků běžní amatéři, musí tomu odpovídat cena. Takže výsledek je zřejmý. I u širokoúhlých zoomů lze stěží očekávat zázraky, vezmeme-li v úvahu jak obtížné (to vidíme i podle ceny) je ukorigovat vady u značně širokých jednoohniskových objektivů - třeba 18 mm, natož pak v celém rozsahu zoomu. Nejlépe zvládnuté bývají standardní zoomy 28-70 mm apod., nad rozsah 3-4x (tj. tří až čtyřnásobné zoomy) obvykle za moc nestojí. Proto se často používá kombinace ohniskově na sebe navazujících zoomů. Zoomy často umožňují i solidní příčné zvětšení (asi do 1:4, lepší jsem neviděl).

SÁDKOVÉ OBJEKTIVY

Tyto objektivy se používaly dříve, dokud ještě nebyly rozvinuté zoomy. Pro změnu ohniska se vyměnil přední člen objektivu, zbytek zůstal našroubován. Dnes se s těmito objektivy nesetkáme.

OBJEKTIV S NĚKOLIKA OHNISKY

Dost kuriózní případ, ale pro přehled je dobré ho uvést. Takovým objektivem je Tri-Elmar 28-35-50 mm od Leicy. Má tedy možnost využití tří ohniskových vzdáleností ve třech aretovaných polohách při zachování velmi vysoké kvality obrazu. Lahůdka pro náročné, kteří chtějí částečně využít výhod zoomů, ale požadují maximální kvalitu. Mezipolohy nelze využít.

PANORAMATICKÉ OBJEKTIVY

Tak toto téma je těžko někam zařaditelné. Objektivy nejsou samotnou stavbou ani ohniskem nijak odlišné od běžných, většinou širokoúhlejších objektivů, ale liší se způsobem spojení se speciálním tělem fotoaparátu. Jsou usazené v kolejnicích obkružujících válcovou plochu, na které je navinut film. Během expozice se objektiv přesouvá po kolejnici a postupně exponuje film. Dokáží naexponovat velmi široký úhel, přitom zkreslení je minimální. Velikost úhlu závisí, kromě ohniska objektivu, především na dráze, kterou po kolejnicích objektiv vykrouží. Jedná se o objektivy v přístroji pevně vestavěné.

 

hlavní menu | < předchozí kapitola | další kapitola >