hlavní menu | < předchozí kapitola | další kapitola >

Zaostřovací systémy

Tuto kapitolu jsem vyčlenil pro poněkud specifický charakter. Snahou je nastínit zde způsoby, jakými se provádí zaostřování objektivu na fotografovaný předmět. Objektivy s krátkou ohniskovou vzdáleností a větším základním clonovým číslem se někdy dělají i bez možnosti zaostřování - tzv. fixfokus (zpravidla u velmi laciných aparátů). Díky velké hloubce ostrosti u krátkých ohnisek mohlou být objektivy zaostřeny napevno na hyperfokální vzdálenost a i při nižších clonových číslech tedy dosahují ostrosti od blízka do nekonečna.
Zaostření se většinou děje, jak jsme dříve popisovali, vysouváním a zasouváním celé soustavy čoček objektivu. Vyvinuly se ale i systémy, které pracují trochu jinak.

Posouvání celého optického systému objektivu
Frontální zaostřování
Vnitřní zaostřování
Zadní zaostřování
Zpětné zaostřování
Automatické ostření (autofokus)
Manuální ostření

POSOUVÁNÍ CELÉHO OPTICKÉHO SYSTÉMU OBJEKTIVU
Klasický způsob zaostřování, podle něhož se snadno vysvětluje optická geometrie (1.kapitola). Při ostření se mění délka objektivu, takže konstrukčně jsou tyto objektivy delší a hmotnější než u ostatních systémů, tudíž autofokus u objektivů delších ohnisek pracuje pomaleji. Teoreticky však vykazují menší nárůst optických vad při zaostření mimo vykorigovanou vzdálenost.

FRONTÁLNÍ ZAOSTŘOVÁNÍ
Při ostření se pohybuje jen přední člen (skupina čoček). Tento systém se už nepoužívá, neboť docházelo k porušení korekcí. Pro příklad jeden z prvních byl známý Trioplan od Meyer Optik odvozený z tripletu.

VNITŘNÍ ZAOSTŘOVÁNÍ - IF (Internal focusing, Inner focusing)
U tohoto systému je optický pohyb omezen jen na část vnitřních členů před lamelovou clonou a hýbe se jen vnitřní část nevysouvacího tubusu. To umožňuje kompaktnější konstrukci a rychlejší autofokus i lehčí manuální ostření. Přední člen se při ostření neotáčí. Nabízí se schopnost zaostření na kratší vzdálenost, ale při přeostřování se může trochu zmenšit ohnisková vzdálenost. Je výhodou, že těžiště se mění jen minimálně, takže se snáze udržuje balanc u dlouhých objektivů. Vyskytují se trochu potíže s korekcemi vad při přeostřování.

ZADNÍ ZAOSTŘOVÁNÍ - RF (Rear focusing)
Zadní ostření je variantou IF. Pohybují se jen zadní členy za clonou. Vlastnosti, výhody a nevýhody jsou obdobné jako u IF.

ZPĚTNÉ ZAOSTŘOVÁNÍ (Back focusing)
Kuriózní automatické ostření exkluzivně u Contaxu AX umožňující používat skvělé MF objektivy Carl Zeiss MM. Při tomto způsobu se vlastně objektiv ani na ostření přímo nepodílí, posouvá se totiž pouze rovina filmu. Přitom mohu nezávisle ručně doostřovat nebo předem zhruba nastavit. Oproti ostření posunem objektivu je posun roviny filmu jen malý. Autofokus pracuje slušně rychle a celý mechanismus se ukrývá pouze v těle aparátu, takže systém je značně odolný. Prý se honosí i zvýšenou kvalitou automatického ostření nablízko. Kromě toho mohu bez problémů užívat konvertory, mezikroužky, adaptéry apod., protože zde nehrozí nekompatibilita, velký to problém u běžného AF. Mezi nesporné nevýhody tohoto systému patří hlubší tělo aparátu a nutnost předostřit si větší teleobjektivy (300 mm a výš), pokud zaostřuji nablízko. Zde už totiž nepostačuje rozmezí, ve kterém se rovina filmu posouvá.

V tubusové stavbě se objektivy odlišují především tím, jestli se při přeostřování otáčí či neotáčí přední tubusový člen. Otáčení (častá nevýhoda zpravidla u starších zoomů) nám totiž komplikuje užití určitých filtrů (polarizačních, přechodových atd.).

Z hlediska samotné zaostřovací akce existují dva přístupy:

AUTOMATICKÉ OSTŘENÍ (Autofokus) - AF
Nebudu popisovat jak pracují různé systémy a jak detekují rovinu ostrosti, to už je záležitost mikroelektroniky a softwaru přístrojů. AF většinou lze přepnout na manuální provoz a někdy je dokonce možno přecházet na MF bez přepínání či doostřovat ručně přímo. Pohon autofokusu je uložen buď v těle fotoaparátu nebo přímo v objektivu, což by snad mělo pracovat o něco rychleji. Pohon v objektivu ale zvedá jeho cenu. Některé objektivy mají omezovač rozsahu ostření, který dovoluje určit počáteční vzdálenost, od které má ostření probíhat. Při aktivaci pak autofokus zaostřuje rychleji. Existují i objektivy s vlastní kompletní zaostřovací automatikou určené pro MF zrcadlovky (př. Admiral 75-200/4,5). Mají v sobě čidla, mikroprocesor, pohon, baterie a všechno ovládání, dokonce i s takovými funkcemi jako je sledovací zaostřování (průběžné doostřování sledovaného objektu) nebo autotransfokace. Přes redukce je lze použít na všechny typy fotoaparátů. U AF hodně záleží na schopnosti automatiky detekovat rovinu ostrosti. Také každý objektiv reaguje s jinou pružností. V zásadě ale platí, že nejrychlejší jsou nejmenší objektivy a hodně záleží i na základním clonovém čísle. Objektivy s velkým c si totiž často nevědí rady při horších světelných podmínkách (ono vůbec při tmavém nebo příliš světlém námětu nám autofokus přestává pracovat a pozor si musíme dát i při fotografování přes sklo). Pomalejší jsou pak teleobjektivy a zoomy.

V poslední době se hodně mluví o ULTRAZVUKOVÉM POHONU (hypersonickém) - HSM, USM, AF-S
Tento hyper-ultra-mega-super-mikrotermálněkvadratický terminus nám vpodstatě říká, že motor je tichý a rychlý a snad přesnější. Už se těším, až bude co nevidět naše milé čočky pohánět kvarkový pohon.

MANUÁLNÍ OSTŘENÍ - MF
Prosté zaostřování ručním pohonem, které spaluje pouze nepatrné množství kalorií. Otáčí se zaostřovacím prstencem tak dlouho až jsme vizuálně spokojeni s výsledkem zpravidla promítnutým na matnici. Můžeme zaostřovat i odhadem vzdálenosti a jejím nastavením na stupnici vzdáleností, která je většinou na objektivu přítomna. Existují i různé indikace zaostření a podobně, ale to už na toto místo nepatří. MF objektivy mají oproti AF jemný plynulý chod bez vaklu kladoucí přiměřený příjemný odpor a jsou mnohem odolnější vůči klimatické a mechanické zátěži.

 

hlavní menu | < předchozí kapitola | další kapitola >