hlavní menu | < předchozí kapitola | další kapitola >

Zvláštnosti a pojmy v konstrukci objektivů

V optických soustavách se stále více využívá různých speciálních konstrukčních řešení, které mají vylepšit optické vlastnosti nebo dosáhnout nějakého efektu. Pro tyto atypické prvky (ikdyž některé už dost typické) se používají zpravidla zkratky. Bohužel většinou každý výrobce zavádí své vlastní a snaží se už v označení objektivu ohromit zákazníka řetězcem zkratek. Někdy si po přečtení specifikace objektivu připadáte jako ve sci-fi filmu. Mnohé zkratky neznamenají ve výsledném efektu nic podstatného nebo zařazují objektiv jen do nějaké kategorie ve firemním členění. O dalších zkratkách se ještě zmíníme v další kapitole Zaostřovací systémy.

Asférické členy
APO optické členy
Plovoucí členy (floating elements)
Soft objektivy
DC objektivy
MC vrstvy (multicoating)
Stabilizátor obrazu (image stabilizer)
Objektivy s pohyblivou osou - shift, tilt

ASFÉRICKÉ ČLENY - ASPH, ASL, ASP, AL ...

Doposud jsme uvažovali čočky objektivu jen kulovité (sférické), ale dnes se běžně užívají i jiné. Už z názvu můžeme odvodit skutečnost, že jde o nekulovité tvary čoček (v průřezu samozřejmě). Nepočítají se k nim rovinné tvary. Asférické čočky potlačují zkreslení a mohou rovněž korigovat i jiné aberace, zejména sférickou, tutíž zlepšit ostrost na krajích obrazu. Používají se hojně u zoomů a širokoúhlejších objektivů, zvláště těch světelnějších. V zásadě můžeme rozlišit dva konstrukční typy:

Užití hybridních asférických čoček poněkud degraduje výsledný kvalitativní efekt, který se tak často asférickému zobrazení přikládá. Kromě tohoto aspektu hraje důležitou roli umístění asférického členu (či členů) v soustavě. Také jeho užití v zadních členech (menších, takže levnějších) je pravděpodobně méně efektivní. Zajímavé například je, že asi nejlepší zoom vůbec - Carl Zeiss 3,3-4,0/28-85mm nemá žádný asférický prvek (jako téměř všechny Zeissy). Zkreslení je výborně vykorigováno a kresba u všech ohnisek vynikající. Je tedy patrné, že záleží hodně už na kvalitě samotných sférických čoček.

 

APO optické členy - LD, ED, UD, SUD, SD, SLD, CaF2 ...

Jedná se o členy korigující barevnou vadu jednak optickou konstrukcí členů, kombinací čoček ze skla o různé lámavosti - tzv. apochromát (koriguje barevnou vadu pro tři barvy - viz. Konstrukce objektivů) a použitím nízkodisperzních skel (mají nízký index lomu). Zkratky většinou znamenají právě použití takového skla. Zlepšuje se tím ostrost a kontrast u delších ohnisek, která jsou logicky mnohem náchylnější na barevnou vadu a přenos kontrastu. Kvalita těchto prvků značně kolísá a opět výsledný efekt nemusí být zrovna uchvacující. Děje se tak většinou u neznačkových objektivů.

 

PLOVOUCÍ ČLENY (floating elements) - CRC, ...

Moc pěkný termín, že? Naznačuje, že se skupiny čoček vzájemně vůči sobě posouvají. Tento fakt může výrazně vylepšit optické vlastnosti směrem ke kratším zaostřeným vzdálenostem. Efekt zhoršování kvality obrazu při blízkém zaostření je totiž dost podceňovaný. Především zklenutí pole, které se plovoucími členy podstatně zmírní, nám může přinést při fotografování nablízko nepříjemné problémy.

 

SOFT objektivy

Měkce kreslící objektivy, jejichž střed obrazu může být i ostrý a do krajů se kresba změkčuje. Využívají se hlavně u portrétního žánru nebo pro dosažení malířských účinů. Zahlazují totiž detaily, zmírňují kontrast, světla přezařují do okolí, což vytváří jemný mlhavý přechod. Taknějak nevidím mnoho výhod použití. Podle mě je nejvýhodnější dostávat od objektivu co nejkvalitnější obraz a pokud chci navíc efektní účiny, namontuji jako nadstavbu nějaký z mnoha možných kvalitních filtrů (např. softar) a mám přitom daleko víc možností. Nicméně soft objektivy jsou samozřejmě opticky velmi dobře vyladěné.

 

DC (Nikon)

V podstatě se jedná o jakousi variantu soft objektivu s regulací měkkosti do krajů. Objektivy DC Nikkor mají rozostřovací prstenec, kterým ovládáme rozostření okrajů, čímž můžeme lépe řídit odselektování předmětu ve středové ploše od pozadí. Tyto objektivy byly sestrojeny s důrazem na kvalitu bokehu.

 

MULTICOATING neboli MC vrstvy - SMC, SIC, HMC, T*, ML, MRC ...

Tento termín se týká antireflexních vrstev, o kterých bylo dost napsáno v kapitole Optické vady a vlastnosti objektivů. Dnes jsou prakticky samozřejmou součástí všech čoček, takže se ani nemusíme znepokojovat pokud tuto skutečnost nenajdeme uvedenu na našem objektivu či v jeho průvodních materiálech. U starších objektivů si ale na přítomnost (nepřítomnost) těchto vrstev musíme dát pozor.

 

STABILIZÁTOR OBRAZU (Image stabilizer) - IS

Je to mechanicko-optická zvláštnost, se kterou přišla na pole fotografické firma Canon. Úkolem stabilizátoru je udržování vyrovnaného obrazu při jeho rozechvění. Pracuje na principu snímání úhlových odchylek od klidové polohy pomocí aspoň dvou čidel na zadku objektivu. Elektronika zpracuje vstupní data, vymyslí co s tím a vyšle kompenzační signál k motorkům uloženým ve dvou souřadnicích, které zahýbou s nějakými čočkami pohyblivě uloženými v optické kapalině. Celé to je značný žrout energie. S f = 300 mm se tak snad dá někdy udržet prý 1/8 s, 1/30 s určitě. Pro reportéry jistě zajímavá záležitost. Vylepšením je selektivní stabilizace, při které se elektronika snaží poznat, kdy má signál kompenzovat a kdy se jedná o záměr; možno tedy přepínat mezi úplnou a selektivní stabilizací. Jak ale prostoduchá elektronika pozná kdy se jedná o autorův záměr mi teda těžko někdo vysvětlí.

 

OBJEKTIVY S POHYBLIVOU OSOU

SHIFT
Dovolují rovnoběžně posunovat optickou osu objektivu vůči optické ose obrazového políčka. Toto je běžná vymoženost deskových velkoformátových přístrojů, kde libovolně posunujeme a nakláníme objektiv spojený tvárným měchem s aparátem s filmem. U přístrojů s bajonetovým uchycením objektivu musíme mít k tomu speciálně uzpůsobený objektiv umožňující posuv osy a poskytující větší obrazové pole než běžný objektiv se stejným ohniskem, protože při posunu osy objektiv využívá okrajových částí tohoto pole. Laborujeme tedy s větší náchylností na optické vady. Z tohoto důvodu bychom měli raději více clonit. Shift objektivy nabízejí skvělé využití při korekci kácejících se předmětů (restituci), neboť dovolují zachovat vodorovnou polohu i při snímání předmětů nad nebo pod vámi, čili plocha filmu zůstává rovnoběžná s předmětem (viz obr.). Jejich mechanické schopnosti jsou vykoupeny ztrátou funkčnosti autofokusu a někdy i automatické clony. Využití shiftů se samozřejmě neomezuje jen na narovnávání kácejících se linií, ale lze s nimi vytvářet i prapodivné perspektivy nebo skládat panoramatické snímky z několika záběrů pořízených při různě nastaveném shiftu, ale se stejnou polohou aparátu.

TILT
Objektivy podobné jako shift, ale dovolují navíc vychylovat optickou osu (měnit její úhel vzhledem k rovině filmu). Pomocí toho můžeme pracovat se zaostřením. Dokážeme třeba zaostřit na celou zeď, ikdyž k ní stojíme šikmo a velmi blízko, protože tilty umožňují splnit Scheinpflugovu podmínku, která říká, že rovina předmětu, obrazu a objektivu se musí protínat v jedné přímce, aby se celý předmět zobrazil ostrý. No a naopak tedy můžeme rozostřit třeba střed zdi, která stojí přímo před námi. V kombinaci se shiftem se nabízejí neuvěřitelné věci.

obr. shift, tilt

hlavní menu | < předchozí kapitola | další kapitola >